Saigon, nyní Ho Či Minovo město, 17. 12. 2019

Téma traumatu, jeho vlivu na tělo a uvolňování mě zaujalo a věnuji se mu víc a víc do hloubky. Cítím, že má smysl otevírat tabu a témata, která jsou stále trochu "vošajslich" a radši se někdy dělá, že nejsou.

Setkávám se se třemi druhy lidí, kteří přichází na ošetření ve vodě. Jedni si to chtějí užít a prozkoumat nové prožitky, další prostě zavolá srdce a vlastně ani nevědí, co je čeká a je tu skupina lidí, kteří cítí, že se potřebují v životě uvolnit a přináší s sebou téma, které potřebuje opečovat. Ať už člověk vstupuje do vody s...

Ve druhém díle mého podcastu Na vlně jsem s vámi sdílela, co vlastně Watsu je a jak působí ošetření ve vodě na celou bytost. O to silněji vnímám, jak důležitá je tato jemná a citlivá péče pro těhotné ženy. Otevírá se tím cesta k hlubšímu spojení s tělem i miminkem.

Jak se mi žije u záchranné služby? Jak vnímám prostředí a náplň práce? Povím vám o tom ve třetí epizodě podcastu Na vlně - Na lince 155 tady >>

Chci vám napsat už dva dny, ale nebyla jsem toho schopná. Teď se vytvořil prostor, při cestě na pláž, v kavárně.

Po delší pomlce, zavřených bazénech a izolaci se pomalu vracím do vody. Nevím na jak dlouho, jak dlouho situace dovolí se setkat ve vodě. Možná právě díky té přestávce je vášeň pro vodu ještě větší než před tím. Už se stala vnitřním voláním. Takže zpátky k vyprávění o vodě.

Někdy mám pocit, že se člověk bojí tohle slovo jen vyslovit.

Dlouho kolem mě kroužila chuť vytvořit podcast. Nebyla jsem si jistá, jestli to zvládnu vůbec nahrát a jak to provést technicky a po několika pokusech je tady. Můj podcast Na vlně.

Kromě výšek, srázů a všech míst odkud můžu spadnout se taky bojím vody, kde nevidím na dno. Takže po přípravě v Tatrách jsem vyrazila na Lofoty a následně jsem se doslova ponořila do freedivingu. Můžu říct, že když se teď zpětně dívám na fotky z výletu do Norska, trochu zase nechápu, jak jsem to mohla dát.