Loučení s kojením

S tou nejhlubší pokorou k cestě každého z nás.. Pro mého syna a s touhou vyslovit ty jemné, křehké a zároveň silné impulsy života v mém těle..

Jsem teď okouzlena v jak úžasné projevy náklonnosti, lásky, pouta, spojení a spolubytí se proměnil ten akt kojení, který v sobě nese právě všechno tohle. Kolik prožitků blízkosti a napojení si teď vyměňujeme a vzájemně přinášíme v každodenním bytí. 

Jak hluboké pochopení pro to, co prožíváš ve všech podobách tady najednou je. S tím, jak kojení bylo záchranou světa a přinášelo ukonejšení i těch největších emocí, teď spolu čelíme, prožíváme a pečujeme o syrovost života, jak ho prožíváš.

Je to občas šílené, náročné a dotýká se to tak hluboko mých nevyjádřených dětských prožitků, až nestačím zírat. Zároveň díky za to, že můžu s tebou oživovat, dotýkat se a integrovat to, co moje hodná holčička neměla prostor svobodně a bezpečně pustit z těla.

Věděla jsem, že se to velké pouto promění a že bude potřeba najít nové a jiné způsoby, jak ti dát najevo, že tu pro tebe jsem. Že moje náruč je stále otevřená a připravená tě objímat, hladit, konejšit a je stále tímtéž bezpečným prostorem jako doteď. Že tě miluji.

Netušila jsem však, jak moc se rozvine tvoje schopnost vyjadřovat tvou lásku, vděčnost a že nám konec kojení vlastně otevře cestu k tak velké blízkosti v našich činech, dotecích a i obyčejných pohledech prostě naplněných láskou.

Ten okamžik, kdy mi došlo, že potřebuji přestat kojit, byl pro mě vlastně šokující. Cítila jsem už delší dobu, že mě něco brzdí, že se nemohu pohnout z místa, i když potřebuji a vnitřně jsem hledala, co je potřeba pustit.. Co je to, co mi už víc bere a tlačí mě k rozdávání za moje možnosti.

Uff.. Jak by mohlo být snadné říct ne, nastavit tuto hranici někomu tak milovanému.. Věděla jsem zároveň, že je to nutné, aby náš vztah zůstal zdravý a že jsme oba připravení jít dál. I přes to, že to nebude jednoduché. Mohla jsem se opřít těch dva a půl roku intenzivní péče a budování našeho vztahu a vzájemné důvěry.

Dochází mi, jak kojení je báječné, důležité a přínosné a zároveň teď tak jasně vidím, že to obrovské množství lásky a spojení je možné si předávat i jinak.. Je to tolik osvobozující.. Vidět všechny ty cesty..

S tím, jak jsme procházeli hodinu po hodině tím, že mateřské mléko už nebude tím hlavním pojítkem mi docházelo také to, že teprve teď končí moje těhotenství. Teď se uzavírá porod, teprve teď přichází uvolnění pupeční šňůry, která pozvolna předala vyživovací a ochrannou funkci mým prsům a mateřskému mléku.

Moment, kdy náš čas k puštění dozrál byl pro mě stejně překvapivý, jako začátek porodu. Nesl velice podobnou kvalitu prožívání v těle, velice podobnou bdělost a jasnost. Tady se ten kruh uzavřel. Tohle byl ten nejsilnější přechodový rituál a tímto vědomým krokem se uzavřel.

Stejně jako před dvěma a půl roky jsem se uvolnila do celého postupujícího procesu, vypnulo se v těle vnímání času a přišel hluboký ponor do přítomnosti.

Ta dokonalost a moudrost lidského těla.

Bytostné odevzdání se životu, který nás ze dne na den protáhl neskutečně proměňujícím workshopem. Jeden druhého jsme museli pustit, abychom se po výdechu mohli znovu napojit jinak. 

Jsem tak vděčná, že tě teď mohu vidět víc jako osobnost, samostatnou bytost, kterou mohu poznávat a která může poznávat mě, jako obyčejnou ženu se všemi těmi pestrými nedokonalostmi. Že spolu můžeme nezvládat ty každodenní výbuchy emocí, situace, kdy vůbec netuším, co se děje a nedaří se mi chytit to dobré napojení. 

Tady vidím, jak kojení bylo takovým univerzálním znovu napojovacím prostředkem. A jak moc mě obohacuje, že ho nemáme a já stojím před tím, abych hledala, objevovala a poznávala, tebe a sebe.

A abych překračovala ty zažité cesty pochopení pro nás oba a mohla se tak uvolnit do toho nezastavitelného a neustále se proměňujícího proudu života, ve kterém se pohybujeme.