Zamlklé těhotenství jako dotek Lilith

Nechávala jsem dlouho zrát dobu, kdy bych byla schopná otevřeně sdílet příběh mého těhotenství a budoucího mateřství. Začal totiž nečekanou předehrou, ztrátou a velkou proměnou mě samotné.

Při vodních setkáních je pro mě moc důležité vědět, slyšet s čím přicházíte. Co život přinesl vám a s čím vstupujete do vodní náruče. Právě proto je stejně podstatné, aby vy jste znali můj příběh a s čím přicházím já.

Zkušenost se zamlklým těhotenstvím, následným předčasným potratem je tak rozšířená, že by byla škoda jí udržovat mimo vědomí a mimo sdílení. Možnost ji přijmout naplno do vlastního těla a stát se matkou i těch dětí, které nemůžu držet v náručí je zásadní pro přijetí sebe sama. Najednou je skutečnost mnohem více syrová, když se pojmenuje otevřeně a bez okolků.

Kolikrát jsem matkou?

Není snadné o tom psát. Do mého života už dříve přišly dvě duše. Bylo to ovšem za okolností a podmínek, kdy jsme pro sebe necítila ten správný čas stát se matkou. V obou případech bylo neskutečně náročné si dopřát čas a naprostou upřímnost k sobě, abych jasně věděla, proč se rozhoduji tak, jak to činím.

I proto pro mě těhotenství, na které jsem se těšila, bylo jako zázrak. Někde ve mě se objevoval i strach, že třeba můj život, partnerský vztah nedospěje do takové situace, kdy by moje tělo, srdce, duše byly připravené a já cítila to dobré zázemí pro tak velkou změnu. Dokonce jsem se už dřív smířila s tím, že třeba mohu zůstat sama a děti nikdy nemít. Nechtěla jsem rodinu zakládat se samozřejmostí nebo s tím, že by to tak mělo být. Každé takové uvolnění do všech možností života mi vždycky přineslo jasnější vjem dalších a pro mě skutečně přirozených kroků.

Tak v letních měsících roku 2021 k nám přišla duše a zahnízdila se u nás, u mě. O nepopsatelném pocitu štěstí a nadšení bych mohla vyprávět hodiny. Cítila jsem, jak moc jsem v sobě nesla i strach, že si nezasloužím být máma a najednou to tu bylo. Nepochybovali jsme o tom, že by mohly přijít komplikace a s mým mužem jsme se radovali. I proto, že jsme kolem sebe viděli ty šťastné příběhy těhotenství zakončené novorozenými miminky. Ty ostatní příběhy zůstávaly za zavřenými dveřmi a nemluvilo se o nich. Jenže tahle bytost nám, mě přišla odhalit trochu jiné zkušenosti než rodičovství.

Samuel.

Se Samuelem jsme spolu v jednom těle strávili téměř tři měsíce. Čtvrt roku je celkem dlouhá doba.. Jedné noci se Sam rozhodl a provedl mě reálným prožitkem té největší svobody, jakou si duše může dopřát. Rozhodl se odejít podle své vlastní vůle. Bez ohledu na všechna očekávání, doufání, plány a výhledy. Na vše, co se zdálo být tak harmonické, v ideálním načasování.

Z počátku jsem si nebyla úplně jistá, co se děje. Co znamená to krvácení, křeče. Cítila jsem se spíš pohlcená instiktivním jednáním. Potřebovala jsem vědět, co moje tělo opouští a zachytila jsem do vlastních rukou i maličký zárodek a část placenty.

Schovala jsem je a nechala celý proces probíhat spíše jako užaslý svědek. Zároveň ne sama, celou dobu se mnou byla ve spojení má nejbližší žena Markétka. Sdílely jsme každý zásadní moment během té noci a následujících dní. Nebýt v tom všem sama byl pro mě to nejléčivější a zásadně mi to pomohlo celou tu situaci přijmout, prožít naplno v přítomnosti a nevycházet z ní zraněná, ale posílená.

Druhý den jsem vyhloubila místo u kořenů břízy nedaleko domu odevzdala jsem Zemi vše, co jsem mohla.

Může se zdát, že vše probíhalo v klidu. Nedokážu spíš slovy popsat kolik hodin jsem proplakala, jak obrovský smutek a žal se vyvalil zevnitř mého těla. Jak jsem už zmínila, najednou se vynořila syrovost, divokost, pudové chování a propouštění všeho, co bylo zmírňované. Na povrch se dralo bytostné prožití destrukce ve ve vlastním těle a i přijetí vlastního lidského omezení a toho, že mám určitou kapacitu, kterou nyní plně chápu a mohu respektovat.

Zároveň tak velké uvolnění a klid, důvěra. Chvílemi jsem si připadala jako blázen. Nikdy jsem nezažila vnímání tolika rozporuplných emocí najednou. Poprvé v životě jsem dovolila sama sobě naplno řvát a křičet, zvracet a dávit.

Moje tělo se rozhodlo už nedusit emoce, aby byly přijatelné. Velice mě podpořilo prostředí, kde žijeme. Na samotě, v obklopení staletých dubů se není za co stydět a co skrývat. Tak mi Samuel pomohl pustit z mého těla mnohem víc emocionálních nánosů. Bylo to, jako kdyby se z hloubky mě vyvalila skládka toho, co jsem nechtěla vědomě prožít, cítit a pochopit.

Samuel mi přinesl příležitost prožít smrt ve vlastním živoucím těle. Ukázal mi, co znamená skutečná svoboda, která se otiskla do buněk mého těla. Přišel, abych získala možnost se uvolnit z náročné práce. Kvůli němu, pro naše zdraví. Pak mi ukázal, že on se nemůže stát tím důvodem a mým alibi. Otevřel mi možnost se za svoje zdraví, tělo a potřeby postavit sama. Nechal mě prožít, jaké to je, když jedna bytost uvnitř v těle bezpodmínečně věří a miluje a ta druhá se rozhodne, že ještě není ten správný čas a ukončí tohle spojení. Uvolnil v mém těle tolik potlačených zkušeností a spojil mě díky tomu s přítomností, kterou si nesu.

Nebylo snadné čelit všem těm prozřením, které přicházely skrze tělo. Život prostě přišel, chytil mě za ramena, zatřásl se mnou a jasně mě nechal zažít, jak křehký a jedinečný je každý člověk i já sama. Jak vzácný a neopakovatelný je každý den a okamžik tady, v těle, na světě.

Najednou už není možné dělat, že nevidím, nevnímám a necítím. Samuel mi odhalil pravdu o životě, která se těžko dává do slov. Nechal mě pochopit, že jít proti proudu života je jako postavit hráz z vlastních přesvědčení doprostřed řeky a očekávat, že zůstane stát a ovlivní sílu proudu.

Rozhodně od našeho setkání nesu ve svém těle mnohem citlivější vnímání toho, kdy jdu proti své přirozenosti a vedení života.

Proč dotek Lilith?

Moje mysl má ráda, když se věci a situace pojmenují a já jí to nedokážu odepřít. Hledala jsem tedy další ženy, které prožily to samé a byly ochotné o svých zkušenostech sdílet. Kromě žen jsem narazila i na velice inspirativní přednášku Pjéra la Šéze Lilith a její aspekty . Kde Lilith je archetyp skutečné svobody, která do našeho života vstupuje z nevědomí a spojení s životem, aby otřásla tím, co považujeme za svobodu, která je ovšem pouze iluzí. Duše, nám takto vstupují do života, aby nás učily, ukázaly nám pravdu.

Velice milý rozhovor a pohlazení přináší také Janina a její Cukrfree podcast s Terezou Kramerovou . Je věnovaný mateřství, těhotenství a kromě jiného i zamlklému těhotenství, kterým prošly obě ženy.

Cítím, že pro teď jsem s vámi sdílela vše, co chtělo býti napsáno, vysloveno. Celá tato zkušenost, kterou jsem měla štěstí projít zcela vědomě a přítomně, se stala tím nejintenzivnějším transformačním procesem mého dosavadního života a jsem za ní neskutečně vděčná. Zároveň jsem si co nejdříve po odchodu miminka dopřála léčení srdce u Markétky Štěpánkové, kraniosakrální terapii a další péči o tělo, aby se mohlo hojit na všech rovinách.

Přeji všem ženám, které zažily tuto ztrátu, aby dokázaly sdílet, najít blízké, kteří naslouchají a náruč, která konejší. Nejste v tom samy.

Na konec přichází zcela nový začátek, protože v současné době jsem již znovu těhotná. Máme za sebou to nejrizikovější období. Takže pokud se teď setkáme třeba ve vodě, přicházíme tam dva a máme tu jedinečnou možnost zažít vodní setkání s malým človíčkem, který nám do společného prostoru vnese tu živoucí důvěru ve vodu, bezpečí a odevzdání se. O tom všem vám napíši později.

M.

Učím druhé rozpoznat napětí, vyčerpání a vyhoření v jejich tělech i duších. Mou vášní jsou techniky pro uvolnění těla i mysli, individuálně se specializuji na vodní terapie. Díky mé osmileté praxi na tísňové lince záchranné služby mám osobní zkušenost s kompenzací vysokého a nárazového stresu, vyčerpání a se všemi fázemi syndromu vyhoření. Mojí cestu sem si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.