Návrat domů – bezpečí ve vlastním těle

Tělo. Červená linka, která propojuje všechna témata, kterými se v životě zabývám. Ačkoliv mi návrat k němu trval velkou oklikou několik let. Vrátila jsem se k sobě domů. Do toho „domů“, které mám neustále s sebou a jsem tak doma všude. Cítit se bezpečně a pohodlně ve vlastním těle může být větší alchymie, než by člověk na první dojem a pohled řekl.

Od začátku zkoumání energetické roviny těla a určitého spirituálního pohledu na sebe a zdraví na mě doléhal dojem, že tělo je něčím, co způsobuje problémy, je těžké a trochu na obtíž. Setkala jsem se zástupy „duchovních“ lidí, kteří ve své spiritualitě byli schopní své tělo odmítat, utíkali z něj a zacházeli sami se sebou dost destruktivně.

Nebyla jsem o nic lepší a  do teď sklouzávám k návykům, kterými ubližuji sama sobě. Už před nimi nezavírám oči a přiznám si to. Ať už se jedná o přecpání se nějakou prasárnou na večer, příliš tvrdým tréninkem a vysokými nároky na výkon nebo setrváváním v práci, která s sebou nese naprosto nepravidelný režim, dvanáctihodinové služby, noční práci a to vše ve velkém hluku, klimatizované místnosti, zahlcení elektrosmogem a ve vysokém stresu. Nestěžuji si, vybrala jsem si to a učí mě to.

Ovšem odhodlat se na začátku obrátit pozornost od těch vysokých, lehkých energií do těla a chtít cítit a vidět, kolik bolavých, stažených a zatuhlých míst si nesu. Kolik balastu dělám, že nevidím a táhnu ho jako batoh na zádech a ještě si poplácám sama po ramenou, že čím víc toho snesu, tím větší mám hodnotu. Není to jednoduché a tahle cesta je náročná, ovšem stojí za to.

Všechna léčení a terapie, které se zaměřují na přeprogramování na úrovni mysli, psychiky a jejích systémů na mě přestali účinkovat. Nepřepisovali moje záznamy v těle, v buněčné paměti, která nese všechny naše prožitky včetně těch, které předchází náš současný život a provází nás díky kolektivnímu vědomí, paměti v naší DNA.

Pochopila jsem, že tělo nelze přeskočit, vyloučit a že naopak, čím víc se obrátím k léčení v těle, tím rychleji se promění nastavení a naladění celé osobnosti a bytosti. Od energetických terapií mě přitáhlo poznávání těla v širších souvislostech a výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Je to jednoduchá přímá úměra, čím více péče a pozornosti věnuje člověk té nejbližší hmotné realitě, kterou může ovlivnit, tím víc ovlivní i tu vzdálenější hmotnou realitu. U té nejbližší samozřejmě mluvím o těle.

Jak může člověk chtít měnit svět a svoje okolí, když nedokáže ani ovládat vlastní tělo, nezná jeho skutečné potřeby, nezajímá se o jeho přirozené fungování a přehlíží je?

Měla jsem velké štěstí a strávila jsem dva roky jako sestra intenzivní péče na oddělení ARO. Mohla jsem se zde setkat se smrtí, s celým procesem umírání v mnoha podobách i s tím, jak osobní přístup, laskavá péče i při ošetřování a hygieně pacientů umí dělat zázraky. Tři roku studia urgentní medicíny mi otevřely dveře do toho nejsyrovějšího pohledu a ke zkušenostem, které lze nabrat.

V té době jsem již měla masérský kurz, zkušenosti s terapií Reiki, léčivou schopností doteku a jemné energetické masáže. Komplexní vhled do péče o člověka nebylo tím jediným, co mi toto vzdělání a zkušenosti přinesly. Změnil se můj život, postoj k sobě i životní hodnoty.

Celá má cesta zdravotnickým systémem propojená s vysokou vnímavostí a citlivostí, souběžnou a vytrvalou prací na sebepoznávání a osobním rozvoji mě dovedly sem.

Nebylo a není jednoduché být součástí systému zdravotnické péče a zároveň vidět, vnímat energetickou, jemněhmotnou rovinu lidí a situací, se kterými se setkávám. Je to místo velkých poučení, lekcí, inspirace i utrpení a bolesti. Zkušenosti a prožitky se odehrávají v rozmezí od péče o pacienty, péče o tělo jejich i moje vlastní, nutnosti kompenzace vysokého stresu, velkého významu výživy, nasazení a chuti pomoci lidem v kritických situacích, až k telefonické první pomoci, resuscitaci, porodům i velkým lidským neštěstím, kterých se stávám součástí.

Před téměř čtyřmi lety jsem kvůli kombinaci všeho výše uvedeného došla na dno svých sil. Vyhořela jsem. Probrala jsem se v okamžiku, kdy se moje váha pohybovala kolem 120 kilo. Ze zdravotnictví jsem na rok odešla, rozeběhla jsem své vize o zdravém vaření, které mělo jeden háček. Snažila jsem se to nejlepší neustále dávat druhým. Ve chvíli, kdy jsem se po prodání parádních obědů přistihla, jak sama jím párky a kouřím druhou cigaretu, došlo mi, že si hraju na něco, co není pravda.

Nemohlo to fungovat dál. Pravdivost k sobě, kterou jsem si nastavila jako jednu z nejvyšších priorit, mi začala měnit život. Došlo mi, že jestli můžu někomu pomoct, musím to být já na prvním místě.

Má smysl rozdávat z mínusu, z osobních rezerv a ještě se u toho chválit, jak jsem skvělá? Co tímhle přístupem asi tak můžu posilovat ve svém životě?

Najednou jsem už nemohla druhým vařit vymazlená jídla a dělat lidi závislé na mě, protože vnímám a cítím, co jim udělá dobře a co potřebují. Proč tohle nedělám pro sebe?! Když jsem tolik schopná se nacítit do druhých, kde je ta překážka, abych stejně vnímala sebe a udělala pro sebe totéž? Viděla jsem, jak důležité je vytvořit příležitost, abych se naučila naslouchat svému tělu a byla jsem schopná se vyživit tím nejlepším nezávisle na komkoliv. Vyživit se na všech možných úrovních své bytosti, protože výživa není jen o jídle, ačkoliv je s ním tak moc spojovaná.

Nejsem na konci, nemám vše vyřešené a naštěstí vím, že to nebudu mít nikdy. Ovšem přichází čas sdílet to podstatné. Naše skutečná citlivost má zcela jiný rozsah, než si uvědomujeme v běžném přehlceném vnímání a běhu dní. K vlastnímu tělu a citlivosti k sobě vede mnoho cest.

Objevila jsem důležitý prostor, kde je možné se potkat se sebou. Je jím zastavení, uvolnění, vydechnutí a spočinutí právě v tomto rozměru mimo akci a výkon. Není snadné si dovolit zpomalit, vyskočit z rychlíku dní, ještě když jsme na to zvyklí a přijímáme spěch jako normální. Jak překročit vnitřní cvrkot?

Nalezla jsem prostředníka, který člověka zpomalí a zastaví. Nedovolí vám se rozeběhnout, uvolní vaše tělo i mysl hlouběji než je možné v suchozemských relaxačních technikách. Všechny moje zkušenosti, znalosti a vášeň pro vodu se setkaly u vodních terapií a Watsu. Prožitek blízkosti a bezpečné intimity, láskyplného obejmutí a doteku mají transformující dosah na celou osobnost a bytost, ve vašem jedinečném rytmu nádechu a výdechu. Připojuji jednu čerstvou výpověď o Watsu z pohledu přijímajícího.

 

Pár slov o setkání s Monikou a později s watsu…

Po prvním víkendu stráveném v přítomnosti Moniky jsem říkala: „No páni, tak tahle holka se umí přijímat a otevřít.“ První dojem se mi zatím potvrzuje… A když tohle někdo sám umí, může se stát, že to naučí i Vás (pokud budete chtít). U Moniky cítím, že to nejen umí – otevřít sebe i okolí, ale také cítím, že otevírat sebe i okolí chce. A to předpokládá velkou odvahu. Od ní i od Vás. 

Moje zkušenost s watsu pod vedením Moniky byla jedinečná, zkusím vysvětlit proč.

Základy, na kterých jsem stavěla své dospívání, byly naprosto učebnicové. Totéž by se dalo říci o mojí pubertě. Pokud se shodneme na učebnicích určených pro výchovné a terapeutické pracovníky, kteří se zabývají patologickým vývojem jedince. Díky těmto „učebnicovým“ zkušenostem jsem měla šanci dostávat se od mladého věku často pod poklici tabuizovaným lidským tématům, která mnozí přejdou s tím, že se jich to netýká. Od svých 19 let jsem se seznámila s mnoha poradci a terapeutickými technikami. Ale protože mám pohyb pod poklicí docela ráda, zajímala jsem se průběžně o další neterapeutické metody, které směřovaly k poznání a přijetí sebe sama a vlastního příběhu. Ovšem kam mi sahá paměť, téměř vždy se jednalo o práci skrze rozum či pomocí univerzálních pouček. Aha, ale watsu s rozumem nepracuje!!! A o tom to celé je. Monika při watsu používá namísto rozumu srdce a techniky práce s tělem. Ona se také učila jinde. Ale to jedinečné je v ní. Někdy univerzální, neosobní, racionální terapeutické přístupy přestanou stačit. Co když už si umíte postavit terapeutickou hodinu sama a sledujete, jak si s Vámi terapeut neví úplně rady, protože naučené techniky a výsledek už znáte předem? Pokud jste na tom podobně, neustále (či občas) se snažíte rozebírat vlastní témata pomocí rozumu a máte pocit, že máte všechno zmáknutý, ale pořád se Vám vtírají do života nechtěné situace, tak už Vám ten životní posun asi přes rozum nefunguje. Můžete to zkusit jinak, a třeba právě Vám Monika ukáže úplně jinou cestu, jako ji ukázala mně. A nejen při watsu, ale i třeba při společných víkendech, které jsou věnované zdravějšímu životnímu stylu. 

Watsu můžete vnímat jako jedinečnou relaxaci, při které se uvolníte takovým způsobem, jakým se Vám při klasické masáži podaří jen stěží. Watsu můžete vnímat jako příjemnou rehabilitaci. Nic víc. Jen tato zkušenost může být fantastická. Ale můžete jít dál, záleží jen na Vás, kam chcete zajít. Watsu můžete například vnímat jako příležitost, při které je Vám umožněno navrátit se do matčiny dělohy. Můžete pracovat na svých traumatech, kterým nerozumíte (například strachu z vody a pohybu pod vodou). Můžete v sobě probudit popíraná témata a dokonce si je zpracovávat pouze ve vodě. S vidinou úlevy. Monika je zkušenou záchranářkou (jak zjišťuji, tak nejspíš v celé šíři významů tohoto slova), je velmi vnímavá a můžete se s ní cítit bezpečně. Já jsem s ní byla ve vodě dvakrát, těším se na příště a přála bych tuhle zkušenost asi všem. 

Anna

 

 

Mé ruce už opečovaly desítky lidí, desítky životních příběhů a nových nádechů do těla, přijetí vlastní tělesnosti a spočinutí „konečně“ v bezpečí vlastní bytosti, doma. Jak zázračné může být prožití „tady jsem a jsem v pořádku, jsem tu správně“ na vlastní kůži? Nenechalo mě to spát a tak mám rozepsanou miniknihu, něco jako příručku o významu doteku v našem životě. O řeči těla a řeči doteku, významu pro náš osobní rozvoj a léčení. Cítím, jak v této době zapomínáme na frustraci z nedostatku láskyplného doteku, blízkosti a hlubokých, opravdových vztahů. I o tom kniha je a vyslovuje otázky, které nemusí být zodpovězeny, tak jako je důležité si je neustále pokládat a hledat, co v nás odkrývají.

P.S. Brzy se také setkáme u podcastu, na kterém pracuji souběžně s tím vším.

 

Krásné a klidné dny.

 

M.

 

Učím druhé rozpoznat napětí, vyčerpání a vyhoření v jejich tělech i duších. Mou vášní jsou techniky pro uvolnění těla i mysli, individuálně se specializuji na vodní terapie. Díky mé osmileté praxi na tísňové lince záchranné služby mám osobní zkušenost s kompenzací vysokého a nárazového stresu, vyčerpání a se všemi fázemi syndromu vyhoření. Mojí cestu sem si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • E-book zdarma. ZÁCHRANNÁ BRZDA, Jak poznat syndrom vyhoření a jak se sebou pracovat
  • Zadejte níže své jméno a e-mail.

  • RELAXAČNÍ BALÍČEK ZDARMA – HLASOVÝ PRŮVODCE K UVOLNĚNÍ TĚLA, SRDCE A MYSLI
  • Pro zaslání relaxačního balíčku - hlasového průvodce k uvolnění těla, srdce a mysli zadejte svoje jméno a adresu níže.

  • Instagram
  • Setkáme se na Facebooku