Uvolnění, důvěra a načasování - 3. trimestr

Když jsem tolikrát slyšela, jak úžasnou mateřskou náruč a energii mám.

Jak moc léčivé je odevzdat se jí ve vodě, uvolnit se a dosytit ten pocit obejmutí. Často i přijetí, které člověk dávno zapomněl nebo možná i nezažil..

Jediné, co přicházelo, byla otázka, co všechno udělají ta vodní setkání s mým vlastním porodem a jaké to bude, až se stanu matkou.

Stovky hodin, při kterých jsem mohla vidět a vnímat, jak je prenatální období, porod a rané dětství hluboce zapsané do našich těl. Kolik sevření, bolesti a strachu zůstává tak hluboko a těžko se k nim prokousává přes nánosy následujících let.

Teď jsem v té situaci, kdy já nesu další život, novou bytost v sobě a skrze moje tělo, prožívání a naladění se skládá tělo jeho. Zapisují se do těch nejhlubších základů.

Řeknu ti, že uvědomovat si to všechno v každém okamžiku a učit se s tím přijímat vlastní nedokonalost, strach, neopečované zkušenosti.. to je síla.

Přijímat tu obyčejnou, syrovou lidskost. Milovat jí stejně jako vlastní božství. Co víc, ještě se o ní naučit opírat a stavět na ní. Neustále si odpouštět a rozvíjet soucit se sebou.

Život je nejlepší seberozvojový workshop. Každý den vidím tolik vlastních zranění, která potřebují milovat a objímat

Teď přišla nová duše a může mě provést ještě hlubším zrcadlením. Už když jsem vnímala tohle miminko u sebe, než bylo reálně počato, věděla jsem, že teď přišel čas přestat se skrývat. Je potřeba všechny ty zkušenosti začít žít s ještě větší nekompromisností.

Strach nebo důvěra?

Moje nejhlubší touha byla porodit přirozeně, bez zásahů z venku, s respektem k mému osobnímu rytmu a načasování. S respektem k času, který potřebuje miminko. Ono je ta nejdůležitější součást, která udává tempo, průběh a vybírá si svojí zkušenost. Já to mohu s jasností a důvěrou přenášet do slov a činů a ustát pro okolní svět to, co je v souladu s námi oběma. Kotvit bezpečný prostor.

Tak si Vítek vybral blízké ženy, které s námi měly projít porodem. Úžasnou porodní asistentku a všechny okolnosti.

Byla jsem připravená odjet do porodnice. Měla jsem vyřízenou registraci k porodu a sbalenou tašku. Zároveň jsem věděla, že s čím větší důvěrou přijímám veškeré možnosti, tím víc se uvolňuje cesta, kterou si přeji i moje vlastní tělo.

Jak moc důležité je přestat se bránit životu? Přijmout i tu možnost, že s porodem a příchodem nového života je velice blízko i smrt? Po nesčetných zážitcích ze záchranky, kdy se tolik lidí snažilo sebevíc a přesto byla smrt tím dalším krokem.. Strach by mě stáhl, sevřel. Přišel čas tuhle možnost přijmout a odevzdat se do běhu věcí.

A důvěřovat.

Tak jsem ze zvědavosti nafoukla porodní bazének 21. 7. 2022 u nás doma.

Jsem tak vděčná, že jsem získala prostor některé věci dělat spontánně a protože cítím, že teď přišel ten správný čas. Že všechno kolem dozrálo.